Časť slovenských rozprávok od Dobšinského sa podobá nemeckým od Grimmovcov

Autor: Roman Kebísek | 28.11.2020 o 7:40 | (upravené 2.1.2021 o 10:42) Karma článku: 10,82 | Prečítané:  4022x

Niektoré slovenské ľudové rozprávky zozbierané po r. 1840 a vydané knižne Pavlom Dobšinským po r. 1880 sa do veľkej miery podobajú nemeckým rozprávkam bratov Grimmovcov vydaným r. 1812.

ROZPRÁVKA O TROCH BRATOCH ZAKLIATYCH NA HAVRANY
Nemeckí bratia Grimmovci majú vo svojej knihe Kinder- und Hausmärchen z r. 1812 rozprávku Die drei Raben o jednej matke, ktorá mala troch bezbožných synov, tak ich prekliala a zmenili sa na havrany. Bratia mali sestru, ktorá ich išla spod kliatby vyslobodiť. V diele Pavla Dobšinského je zas slovenská rozprávka O troch zhavranelých bratoch. Bola o neposlušných synoch, ktorých matka v hneve prekliala na havrany. Odkliať sa ich podujala opäť sestra. 

Úryvok z nemeckej rozprávky Die drei Raben:
Es war einmal eine Mutter, die hatte drei Söhnlein, die spielten eines Sonntags unter der Kirche Karten. Und als die Predigt vorbei war, kam die Mutter nach Haus gegangen und sah, was sie gethan hatten. Da fluchte sie ihren gottlosen Kindern und alsobald wurden sie drei kohlschwarze Raben und flogen auf und davon. Die drei Brüder hatten aber ein Schwesterchen, das sie von Herzen liebte, und es grämte sich so über ihre Verbannung, daß es keine Ruh mehr hatte und sich endlich aufmachte, sie zu suchen.

Úryvok zo slovenskej rozprávky Traja zhavranelí bratia:
Mala raz jedna chudobná matka troch synov a jedno veľmi utešené dievčatko. (...) Raz mala ísť do kostola. Pristaví obed k ohňu a zahrozí sa chlapcom: „Chlapci! Nesprobujteže mi to mäso vyvláčiť, kým budem v kostole, lebo ak sa mi ho len dotknete, nikdy to mať deťom ešte neurobila, čo vám ja urobím. Veď ja uvidím, či nezložíte tú ohavnú obyčaj, vy nehaneblivci!“ (...) Matka sa z kostola navrátila v tej nádeji, že sa chlapci prísnym zahrozením odstrašili od paškrtenia; ale príde ku ohnisku, nazrie do hrnca - hrniec prázdny. Tu sa neslýchaným hnevom rozpálila a v hneve vykríkla: „Bohdaj ste sa zhavraneli, aby ste sa zhavraneli, žeby ste jeden z druhého mäso trhali!“ Sotva to vypovedala, v tom okamžení premenili sa chlapci na troch havranov, čiernych ako uhoľ, strepotali krídlami a trhajúc jeden druhého a strašne kŕkajúc, leteli, sám milý Pán Boh zná, kam. (...) Medzitým malé dievčatko vyrástlo v hodné dievča, a to dievča krásne, utešené, biele ako hus, červené ako ruža, že mu naďaleko-široko nebolo páru. (...) Tu prišlo zas k materi. „Ach, maminka moja sladká,“ povedá, „ľudia povedajú, že som mala troch bratov; povedzteže mi, kam sa podeli?“ (...) Tu vyrozprávala matka všetko úprimne, akí boli, aj ako ich v hneve svojom zakliala, aby sa zhavraneli a aby dovtedy lietali po svete, kým ich najbližšia rodina nevyslobodí. „Uspokojte sa, drahá mati!“ prerieklo dievča na matkine reči. „Najbližšia rodina ich vyslobodí, inší nikto. Najbližšia rodina som ja. Ja pôjdem, mať moja, pôjdem, vyhľadám ich a vyslobodím, čo by mi to ako ťažko padlo.“ (rozprávku si možno prečítať - tu)

ROZPRÁVKA O SIROTE, KTORÁ BOL STÁLE OD POPOLA
Nemecká ľudová rozprávka Aschenputtel (Popoluška) od bratov Grimmovcov je tiež z ich zbierky Kinder- und Hausmärchen. V tejto rozprávke zomrie Popoluške matka, otec sa ožení druhýkrát, pričom macocha si privedie dve zlé dcéry – všetky tri si urobia z Popolušky slúžku. Keď majú ísť do kráľovského paláca na ples, Popoluške nedovolia, naopak, dajú jej robotu – preberať šošovicu z popola. Popoluške pomôžu s preberaním vtáčiky, vďaka holúbkovi z liesky na hrobe svojej matky získa krásne šaty, v ktorých ide tajne na ples, kde sa do nej zaľúbi princ. Podobná situácia sa stane ešte dvakrát. Keď je tretíkrát tajne na plese, stratí črievičku, podľa ktorej ju princ nájde. Podobnú rozprávku – slovenskú - vydal o niekoľko desaťročí Pavol Dobšinský. Má názov Tri holúbky. Vystupuje v nej opäť krásna a milá sirota (jej meno sa neuvádza), ktorej otec sa ožení so zlou vdovou s protivnou dcérou. Na rozdiel od nemeckej rozprávky však macocha s dcérou nechodia na plesy, ale do kostola, kam nechcú brať zaznávanú sirotu. Tej dajú náročné úlohy, ako napr. preberanie šošovice a hrachu, aby zostala doma. Holúbky jej však pomôžu. Vďaka zázračným lieskovým orechom zároveň získa nádherné šaty, v ktorých sa objavuje v kostole, kam chodí aj princ. Ten sa do nej zaľúbi, nájde ju podľa stratenej črievičky a ožení sa s ňou. 

Úryvok z rozprávky Aschenputtel (Popoluška) od bratov Grimmovcov:
Byl jednou jeden bohatý muž a tomu onemocněla milovaná žena, a když cítila, že přichází konec, zavolala si k posteli svoji jedinou dcerušku a pravila jí: „Milované dítě, zůstávej dobrá a zbožná, pak při tobě bude náš Pán vždy stát a já se na tebe budu dívat z nebe.“ A sotva domluvila, zavřela oči a zemřela. (...) Pak přišla zima a pokryla hrob sněhem jako bílým šátkem, a když jarní sluníčko stáhlo bílé sukno pryč, oženil se otec s jinou ženou. Nová matka přivedla do domu dvě dcery, které byly krásné jako bílý den, ale zlé jako černá noc. Teď ubohé pastorce nastaly věru zlé časy. Jednoho krásného rána přišla maceše moudrá myšlenka: „Proč by měla ta hloupá husa sedět u stolu s námi? Kdo chce jíst náš chleba, musí si ho napřed zasloužit. Marš za děvečku!“ Vzala dívence všechny její krásné šaty a hodila jí starou šedivou halenu a dřeváky.  (...) V tom čase se král té země rozhodl, že ožení syna, a tak po starodávném zvyku uspořádal ples, který měl trvat tři dny, a pozval na něj všechny krásné dívky z celé říše, aby si syn mohl vybrat. Z toho každé krasavici poskočilo srdce v těle, nejinak i těm dvěma nevlastním sestrám. Tahle zpráva je měla k posedlosti a shonu a spěchu, zavolaly Popelku a poroučely jí: „Učesej nám vlasy, vykartáčuj nám botky, utáhni nám pevně šněrovačky, jdeme na svatbu na královský zámek!“ Popelka poslechla, ale plakala, protože by také ráda šla s nimi, i prosila macechu, aby jí to byla dovolila. „Ty, Popelko?“ odvětila macecha: „Vždyť jsi celá od prachu a špíny a chtěla bys na svatbu? Nemáš žádné šaty ani boty a tancovat neumíš!“ Ale když Popelka neustala v prosbách, tu macecha nakonec pravila: „Nasypu ti do popela mísu čočky, a když tu čočku během dvou hodin přebereš, tak můžeš jít s námi. (preklad z nemčiny do češtiny Jitka Vlk Martináková - rozprávku si možno prečítať - tu)

Úryvok z rozprávky Tri holúbky zo zbierky Pavla Dobšinského:
Bola raz jedna sirota — sirota vera, lebo nemala už nikoho na svete krem otca. (...) Ona riadila celô hospodárstvo ako len mohla, ale otec jej vše len hovoril: „Dieťa moje, nedám sa ja tebe takto za mladi mordovať s toľkou prácou, ožením sa a dvom vám to ľahšie pôjde.“ Dievča mu na to nič nerieklo, samo bolo rado, že dostane mamičku a — otec sa oženil. Vzal si jednu vdovicu, ktorá mu doviedla tiež jednu dcéru, v tých asi rokoch ako jeho vlastná bola, lenže nebola taká dobrá. (...) Raz sa otec vyberá do jarmoku. (...) Tak hútajúc, ide blízko dediny cez jeden hájik dolu chodníčkom, potkne sa tam na jednu krivú liesku a tu spŕchnu tri oriešky, lúskance ako vosk. (...) V nedeľu ráno, keď už všetko okolo domu bola poriadila, sadne si pod pec a začne sa do kostola zberať, práve už boli druhý raz odzvonili, tu milá macocha do nej: „Ty taká a taká, nuž či si len tak dom necháme, či ty nemáš čo doma robiť?“ Vybehne von a donesie jej za mericu hrachu so šošovicou zmiešaného: „Tu máš, to mi pekne popreberáš, kým sa vrátime z kostola.“ (...) Pozrie — tu tri biele holúbky ak ďubkajú, tak ďubkajú doňho. (...) Vezme jeden oriešok a malým pyštekom ho roztvorí a vytiahne hodvábne šatôčky, biele ako sneh: „Na, tu máš, obleč sa a choď do kostola! My ti za ten čas toto povyberáme. Ale keď kňaz povie amen, nečakaj, kým druhí ľudia von pôjdu, vyjdi popredku a ponáhľaj sa domov preobliecť.“ (rozprávku si možno prečítať - tu)

ROZPRÁVKA O MLÁDENCOVI, KTORÝ SA UČIL BÁŤ
Bratia Grimmovci majú vo svojej zbierke aj rozprávku s názvom Märchen von einem, der auszog das Fürchten zu lernen o nebojácnom mládencovi, ktorý sa učil báť. Pavol Dobšinský má vo svojom vydaní slovenských rozprávok z 80-tych rokov 19. storočia rozprávku s názvom Nebojsa o podobnom hrdinovi. V nemeckej rozprávke je napr. epizóda o údajnom mŕtvom v kostole, v slovenskej napr. scéna z kostola, kde údajne straší mŕtvola.

Úryvok z rozprávky Märchen von einem, der auszog das Fürchten zu lernen:
Kostelník vzal Hlupáčka do domu jako zvoníka. Probudil ho o půlnoci a poslal na kostelní věž, aby tam zvonil. „Já tě naučím se bát,“ řekl si kostelník a vydal se tajně za ním. Když byl hoch až nahoře a už držel provazy, aby rozezpíval zvony, otočil se a tu uviděl, že na schodech stojí bílý přízrak. „Kdo je tam?“ zavolal, ale nehybný přízrak mu neopověděl. „Odpověz!“ volal znova: „nebo táhni pryč, na mne tu civět nebudeš!“ Kostelník však dělal hluchého, chlapec měl uvěřit, že je opravdu strašidlo. Hoch mu ale hrozil dál: „Co tady chceš? Mluv, jsi-li poctivý chlap, sic tě shodím dolů ze schodů.“ Ale kostelník stále nic. Tak ho Hlupáček varoval potřetí, a když byl duch dál tichý jako pěna, rozběhnul se a skočil a srazil ho ze schodů dolů. Ubohý přízrak zůstal tiše ležet v koutě. Pak Hlupáček zazvonil, šel domů, lehl si do postele a usnul. Zatímco si vyspával dorůžova, kostelnička marně čekala na manžela. (do češtiny pod názvom Pohádka o jednom, co se učil bát preložila Jitka Vlk Martináková - rozprávku si možno prečítať - tu)

Úryvok zo slovenskej rozprávky Nebojsa:
Kňaz iba to chcel, aby Nebojsa išiel sám k tomu mŕtvemu. Bo naozaj, ako boli uzrečení, zvonár tam ležal za umrelca v bielych plachtách okrútený a už vedel, čo robiť má. Keď tu potom o polnoci Nebojsa sviece poutieral, dvíhal sa tento pomaly z tej truhly a začal temným hlasom, akoby to z hrobu ozývalo sa: „Čo ty mňa tu nepokojíš? Stoj! Tu umrieš! Ľahni na moje miesto, — ja pôjdem miesto teba po svete chodiť.“ Nebojsa prikročil k nemu a najprv len pekne povedal: „Nuž, čože ti je? Či si dobre nedomrel? Ľahni si a buď na pokoji! Ja s mŕtvymi nemám nič.“ Ale ten z truhly len udvihoval ruky, nohy a naposled chcel ho objať. Nebojsa na to nahneval sa: „Čoby ti,“ rečie, „hrom do matera! Mne sa vidí, že nerozžehnal si sa nadobre s týmto svetom. Počkaj; dám ti na prípinok na druhý svet!“ I vylomil nohu zo stolca a milého zvonára tresk po hlave! Naraz mu krvavé opekance z nosa i z úst vyfrkli a jak dlhý bol, tak prestrel sa naspäť do truhly. (rozprávku si možno prečítať - tu)

ROZPRÁVKA O CHALÚPKE ZLEJ STARENY A DEŤOCH, KTORÉ ZABLÚDILI
Bratia Grimmovci majú vo svojej zbierke aj rozprávku s názvom Hänsel und Gretel. Rozprávka je o chudobnom drevorubačovi, jeho žene a jeho dvoch deťoch, ktorým bola macocha. Hladovali, tak macocha mužovi navrhla, aby deti odviedol do lesa, zbavil sa ich tam a tak ich nemuseli živiť. Opustené deti prišli nakoniec k chalúpke, kde bývala starena, ktorá ich chcela zjesť. V mnohom podobná slovenská rozprávka v zbierke Pavla Dobšinského sa nazýva Múdry chlapec a je o dvoch deťoch, ktoré zablúdili v lese, keď boli na jahody. Dostali sa k domčeku, kde bývala ježibaba, ktorá ich plánovala zjesť.

Úryvok z nemeckej rozprávky Hänsel und Gretel:
Když k té chaloupce přišli blíž, tu viděli, že to není žádná obyčejná chaloupka, že tahle je postavená celá z chleba, zdobená je koláči a okna má z čirého cukru. (...) Čarodějnice měla rudé oči a daleko neviděla, ale čich měla velmi jemný jako nějaké zvíře a ucítila každého, kdo přicházel. (...) Pak popadla Honzíčka a odnesla ho do chlívku a zavřela za ním zamřížované dveře. Mohl křičet, až se to lesem rozléhalo, nic mu to nepomohlo. Pak šla ke Grétičce, zatřásla s ní a poručila jí: „Vstávej, holka líná, nanos vodu a uvař svému bratrovi něco dobrého, sedí venku v chlívku a musí ztloustnout. Až bude tlustý, pak ho sním!“ (...) Každého rána se čarodějnice vydala ke chlívku a volala: „Honzíčku, vystrč prstíček, abych zkusila, zda jsi dost tlustý!“ Ale Honzíček nebyl hloupý, vystrčil ven kůstku a stařena, která měla zakalené oči, nic neviděla a myslela, že je to Honzíčkův prst, a tak byla velmi překvapená, že stále netloustne. (...) Přivolala Grétičku k rozžhavené peci. „Vylez nahoru,“ poručila jí: „a podívej se, zdali je dobře rozpálená a můžeme dovnitř sázet chleba.“ A až by tam Grétička byla, chtěla ji stařena strčit dovnitř a zavřít za ní, aby se upekla a ona ji mohla sníst. Ale Grétička pochopila, co má zlá čarodějnice za lubem, a tak řekla: „Já nevím, jak to mám udělat, jak tam vlezu?“ „I ty hloupá huso,“ řekla čarodějnice: „ten otvor je přece dost velký, jen se dobře podívej, já sama jím prolezu.“ Vysoukala se nahoru a strčila hlavu do pece. Tu do ní Grétička strčila, až vlétla dovnitř, zabouchla za ní železné dveře a zastrčila závoru. Ha! Čarodějnice začala vyvádět, strašlivě výt a naříkat, ale Grétička utekla pryč, a tak se tam ta zlovolná stařena dočista upekla. (do češtiny preložila Jitka Vlk Martináková – rozprávku si možno prečítať - tu)

Úryvok zo slovenskej rozprávky Múdry chlapec:
Priam pobrali sa tatam a prišli k jednému domčeku. (...) Ale sestrička bola si už odlúpila a bolo to mäkké ako chlieb a sladké ako medovník. (...) A tu ti raz príde stará ku chlievcu — a bola taká nedovidná — a vraví: „Nože, chlapček, ukáž mi malý prst, tadiaľto tu von na škárku!“ A on jej tam nastrčí kúsok drevka ako malý prst. A ona vytiahne z vrecka žabykláč a začne do toho drevka rezať. „Ale si,“ rečie baba, „ešte chudý, ešte môj bičaštek nezavadil do mastného.“ S tým odišla. „Už ja viem, sestrička moja, čo tá s nami zamýšľa,“ hovoril braček, keď videl, že baba aj z domu voľakamsi preč nohy vytiahla. (...) „Tá ti nás, verubože, kŕmi na voliaku hostinu. Ale sa neboj, veď my jej prejdeme cez rozum. Len vieš čo? Ona nedovidí, hovorme jej od týchto čias, že sme už utyli, že ani hnúť sa nemôžeme.“ (...) Ježibaba zakúrila do pece, že tie dietky už upečie. (...) A vtom ide pre táčky, ale už pre železné. Chlapcovi hneď znevidelo sa, že ich už bude vozíkať po jednom a že táčky nie ako predtým drevené, ale železné, i že v dome pec vykúrená. „Sadni si najprv ty, chlapček, do tých táčok,“ povie baba. „Keď je tam tvrdo v takých železných,“ povie chlapček. „Počkaj, podsteliem ti,“ vezme ježibaba slamy a poupráva do táčok, aby si už sadol na mäkké. „Keď je veľa slamy a nie je usedené,“ vyvráva sa múdry chlapec. (...) Ježibaba ľapla do táčok a utláčala miestisko. Chlapec nelenivý pochytil táčky a zavolal: „Tískaj, sestrička!“ A tu milé deti poď so starou pred pec a prosto s ňou do čeľúsť, strčili tadnu so všetkým. Hneď tá slama okolo nej zblnkla, aj šaty na starej zažali sa. Ona počne metať sa ako had. Hodila sa dohora, tam ju vrch pece popálil; hodila sa dolu, tam bola pec ešte horúcejšia — a tak po všetkých kútoch. (...) Nuž tá veru už iba zdúvala sa a fučala ako mechy, jazyk vyplazila, bielky na očiach jej vyskokli ako upečené vajcia, sila z nej vybehla a telo sa upieklo na škvarku. (rozprávku si možno prečítať - tu)

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Dobré ráno

Dobré ráno: Kotleba je navždy vodca, fašisti sa hádajú

Prečo nastal rozkol v ĽSNS.

NADÁCIA ZASTAVME KORUPCIU

Holý o výnimke nehovoril pravdu, papalášizmus dokazuje úspešný vedec

Pracuje v Anglicku, žiadosť mu zamietli.


Už ste čítali?