Nemecká Popoluška od Grimmovcov chodí na plesy, slovenská od Němcovej do kostola

Autor: Roman Kebísek | 29.1.2020 o 15:02 | Karma článku: 4,41 | Prečítané:  1126x

Niektoré ľudové rozprávky zozbierané po r. 1840 na Slovensku sa do veľkej miery podobajú na nemecké rozprávky od bratov Grimmovcov, ktorí ich vydali r. 1812.  

Nemecká Popoluška od bratov Grimmovcov
Rozprávka o Popoluške (Aschenputtel) od bratov Grimmovcov je z ich zbierky Kinder- und Hausmärchen z r. 1812. Popoluška v nej tajne chodí na plesy. Úryvok:

Byl jednou jeden bohatý muž a tomu onemocněla milovaná žena, a když cítila, že přichází konec, zavolala si k posteli svoji jedinou dcerušku a pravila jí: „Milované dítě, zůstávej dobrá a zbožná, pak při tobě bude náš Pán vždy stát a já se na tebe budu dívat z nebe.“ A sotva domluvila, zavřela oči a zemřela. (...) Pak přišla zima a pokryla hrob sněhem jako bílým šátkem, a když jarní sluníčko stáhlo bílé sukno pryč, oženil se otec s jinou ženou. Nová matka přivedla do domu dvě dcery, které byly krásné jako bílý den, ale zlé jako černá noc. Teď ubohé pastorce nastaly věru zlé časy. Jednoho krásného rána přišla maceše moudrá myšlenka: „Proč by měla ta hloupá husa sedět u stolu s námi? Kdo chce jíst náš chleba, musí si ho napřed zasloužit. Marš za děvečku!“ Vzala dívence všechny její krásné šaty a hodila jí starou šedivou halenu a dřeváky.  (...) V tom čase se král té země rozhodl, že ožení syna, a tak po starodávném zvyku uspořádal ples, který měl trvat tři dny, a pozval na něj všechny krásné dívky z celé říše, aby si syn mohl vybrat. Z toho každé krasavici poskočilo srdce v těle, nejinak i těm dvěma nevlastním sestrám. Tahle zpráva je měla k posedlosti a shonu a spěchu, zavolaly Popelku a poroučely jí: „Učesej nám vlasy, vykartáčuj nám botky, utáhni nám pevně šněrovačky, jdeme na svatbu na královský zámek!“ Popelka poslechla, ale plakala, protože by také ráda šla s nimi, i prosila macechu, aby jí to byla dovolila. „Ty, Popelko?“ odvětila macecha: „Vždyť jsi celá od prachu a špíny a chtěla bys na svatbu? Nemáš žádné šaty ani boty a tancovat neumíš!“ Ale když Popelka neustala v prosbách, tu macecha nakonec pravila: „Nasypu ti do popela mísu čočky, a když tu čočku během dvou hodin přebereš, tak můžeš jít s námi.“ (preklad z nemčiny do češtiny Jitka Vlk Martináková)

Slovenská Popoluška od Boženy Němcovej
Česká spisovateľka Božena Němcová bola r. 1855 na niekoľkotýždňovom pobyte na Slovensku. Bola aj v Hornej Lehote u farára a básnika Sama Chalupku, ktorý privedol ženy z dediny, aby jej porozprávali miestne rozprávky. Jedna z nich jej povedala aj rozprávku o Popoluške, ktorú si Češka zapísala a v rokoch 1857-8 spolu s ďalšími vydala v diele s názvom Slovenské pohádky a pověsti. Úryvok z rozprávky o Popoluške z knihy B. Němcovej:

Bylo jedno krásné děvčátko a říkali jí Popeluška, protože se naveky po domě paprčila a popelila. Měla otce vlastního a měl ji velmi rád, ale cože, když měla zlou macochu a horší macechy sestru nevlastní, dceru macošinu, která ji neměla ani za mak ráda. – Všecko dobré své jen dala, co odpadlo, Popelušce. – Její dcera pěkné šaty měla, Popeluška vždy jen sukénku režnou. Proto také mezi lidi jíti nemohla a macocha jí také nedala, ani do kostela nikdy jíti nesměla, a jen se na věky v popele paprčit musela a všecko sama urobit. Ale Popeluška byla vždy dobré mysli, ani si nenaříkala, ačkoliv se jí křivda děla. (...) Druhý den byl svátek a všickni lidé šli do kostela, jen Popeluška doma zůstat musela. Když macochu prosila, aby jí nějaké hábočky dala, aby také do kostela jít mohla, osopila se na ni: „Či ty, hnusná tvár, Popelvár, by si do kostola sa opovážila ícť? – Doma zostaneš; tuto ti práca, a kým domu príděm, nach je to hotovuo,“ kázala macocha – a sesypavši popel s prosem, s věrtel toho Popelušce k přebírání uchystala

Nemecká i slovenská rozprávka o troch bratoch zakliatych na havrany
V r. 1845 vydal v Levoči knižku 10-tich slovenských rozprávok Ján Francisci. Medzi nimi bola aj O troch zhavranelých bratoch, ktorú zapísal revúcky farár Samuel Reuss od nejakého ľudového rozprávača niekde vo svojom okolí. Bola o neposlušných synoch, ktorých matka v hneve prekliala na havrany. Odkliať sa ich podujala sestra. Nemeckí bratia Grimmovci však majú vo svojej knižke z r. 1812 rozprávku Die drei Raben o jednej matke, ktorá mala troch synov. Boli bezbožní, tak ich prekliala a zmenili sa na havrany. Bratia tiež mali sestru, ktorá ich išla spod kliatby vyslobodiť. Úryvok nemeckej rozprávky:  

Es war einmal eine Mutter, die hatte drei Söhnlein, die spielten eines Sonntags unter der Kirche Karten. Und als die Predigt vorbei war, kam die Mutter nach Haus gegangen und sah, was sie gethan hatten. Da fluchte sie ihren gottlosen Kindern und alsobald wurden sie drei kohlschwarze Raben und flogen auf und davon. Die drei Brüder hatten aber ein Schwesterchen, das sie von Herzen liebte, und es grämte sich so über ihre Verbannung, daß es keine Ruh mehr hatte und sich endlich aufmachte, sie zu suchen.

Slovenská rozprávka Traja zhavranelí bratia
Úryvok z rozprávky Traja zhavranelí bratia, ktorú si revúcky farár Samuel Reuss zapísal ako slovenskú okolo r. 1840:

Mala raz jedna chudobná matka troch synov a jedno veľmi utešené dievčatko. (...) Raz mala ísť do kostola. Pristaví obed k ohňu a zahrozí sa chlapcom: „Chlapci! Nesprobujteže mi to mäso vyvláčiť, kým budem v kostole, lebo ak sa mi ho len dotknete, nikdy to mať deťom ešte neurobila, čo vám ja urobím. Veď ja uvidím, či nezložíte tú ohavnú obyčaj, vy nehaneblivci!“ (...) Matka sa z kostola navrátila v tej nádeji, že sa chlapci prísnym zahrozením odstrašili od paškrtenia; ale príde ku ohnisku, nazrie do hrnca - hrniec prázdny. Tu sa neslýchaným hnevom rozpálila a v hneve vykríkla: „Bohdaj ste sa zhavraneli, aby ste sa zhavraneli, žeby ste jeden z druhého mäso trhali!“ Sotva to vypovedala, v tom okamžení premenili sa chlapci na troch havranov, čiernych ako uhoľ, strepotali krídlami a trhajúc jeden druhého a strašne kŕkajúc, leteli, sám milý Pán Boh zná, kam. (...) Medzitým malé dievčatko vyrástlo v hodné dievča, a to dievča krásne, utešené, biele ako hus, červené ako ruža, že mu naďaleko-široko nebolo páru. (...) Tu prišlo zas k materi. „Ach, maminka moja sladká,“ povedá, „ľudia povedajú, že som mala troch bratov; povedzteže mi, kam sa podeli?“ „Dievka moja,“ odpovedala matka, „tí šli svetom,“ — a slzy ju zaliali. „Nuž, a načože šli svetom? Kamže odišli? Kedy? Či sa viacej nevrátia? Veďže mi už len povedzte, čo a ako sa stalo s nimi.“ „Ach, nuž, dievka moja, čo a akože sa stalo s nimi?!“ Tu vyrozprávala matka všetko úprimne, akí boli, aj ako ich v hneve svojom zakliala, aby sa zhavraneli a aby dovtedy lietali po svete, kým ich najbližšia rodina nevyslobodí. „Uspokojte sa, drahá mati!“ prerieklo dievča na matkine reči. „Najbližšia rodina ich vyslobodí, inší nikto. Najbližšia rodina som ja. Ja pôjdem, mať moja, pôjdem, vyhľadám ich a vyslobodím, čo by mi to ako ťažko padlo.“ 

Slováci aj Nemci majú rozprávku o nebojácnom mládencovi, ktorý sa učil báť 
Bratia Grimmovci majú vo svojej zbierke rozprávku s názvom Märchen von einem, der auszog das Fürchten zu lernen o nebojácnom mládencovi, ktorý sa učil báť. Pavol Dobšinský má vo svojom vydaní slovenských rozprávok z 80-tych rokov 19. storočia rozprávku s názvom Nebojsa o podobnom hrdinovi. V príbehu je aj scéna z kostola, kde údajne straší mŕtvola:

Kňaz iba to chcel, aby Nebojsa išiel sám k tomu mŕtvemu. Bo naozaj, ako boli uzrečení, zvonár tam ležal za umrelca v bielych plachtách okrútený a už vedel, čo robiť má. Keď tu potom o polnoci Nebojsa sviece poutieral, dvíhal sa tento pomaly z tej truhly a začal temným hlasom, akoby to z hrobu ozývalo sa: „Čo ty mňa tu nepokojíš? Stoj! Tu umrieš! Ľahni na moje miesto, — ja pôjdem miesto teba po svete chodiť.“ Nebojsa prikročil k nemu a najprv len pekne povedal: „Nuž, čože ti je? Či si dobre nedomrel? Ľahni si a buď na pokoji! Ja s mŕtvymi nemám nič.“ Ale ten z truhly len udvihoval ruky, nohy a naposled chcel ho objať. Nebojsa na to nahneval sa: „Čoby ti,“ rečie, „hrom do matera! Mne sa vidí, že nerozžehnal si sa nadobre s týmto svetom. Počkaj; dám ti na prípinok na druhý svet!“ I vylomil nohu zo stolca a milého zvonára tresk po hlave! Naraz mu krvavé opekance z nosa i z úst vyfrkli a jak dlhý bol, tak prestrel sa naspäť do truhly. 

Nemecká rozprávka o nebojácnom hrdinovi
V nemeckej rozprávke Märchen von einem, der auszog das Fürchten zu lernen, ktorú do češtiny pod názvom Pohádka o jednom, co se učil bát preložila Jitka Vlk Martináková, je tiež epizóda o údajnom mŕtvom v kostole:

Kostelník vzal Hlupáčka do domu jako zvoníka. Probudil ho o půlnoci a poslal na kostelní věž, aby tam zvonil. „Já tě naučím se bát,“ řekl si kostelník a vydal se tajně za ním. Když byl hoch až nahoře a už držel provazy, aby rozezpíval zvony, otočil se a tu uviděl, že na schodech stojí bílý přízrak. „Kdo je tam?“ zavolal, ale nehybný přízrak mu neopověděl. „Odpověz!“ volal znova: „nebo táhni pryč, na mne tu civět nebudeš!“ Kostelník však dělal hluchého, chlapec měl uvěřit, že je opravdu strašidlo. Hoch mu ale hrozil dál: „Co tady chceš? Mluv, jsi-li poctivý chlap, sic tě shodím dolů ze schodů.“ Ale kostelník stále nic. Tak ho Hlupáček varoval potřetí, a když byl duch dál tichý jako pěna, rozběhnul se a skočil a srazil ho ze schodů dolů. Ubohý přízrak zůstal tiše ležet v koutě. Pak Hlupáček zazvonil, šel domů, lehl si do postele a usnul. Zatímco si vyspával dorůžova, kostelnička marně čekala na manžela. 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Dobré ráno

Dobré ráno: Nerozumiete? Ani my tomu, čo sa deje v parlamente

Parlament sa zmenil na cirkus.

KOMENTÁR PETRA TKAČENKA

Zodpovedná zmena Smeru: Odchod zo scény

Smer vypratal kulturáky a náhrada neprišla.


Už ste čítali?