Francúzsky básnik Baudelaire: Chcel som vydestilovať krásu zo zla, 1857

Autor: Roman Kebísek | 11.9.2019 o 6:28 | (upravené 11.9.2019 o 8:02) Karma článku: 7,40 | Prečítané:  2946x

Po tom, ako Baudelaire strávil noc so svojou múzou Sabatierovou, dovtedy pre neho nedostupnou, jej napísal, že už nie je božstvo, ale len žena - a opustil ju. Skonštatovala, že jeho ideálom je jeho bývalá múza Duvalová.

Sabatierová ako modelka pre sochára Clésingera
Apollonie Sabatierová, ktorá bola známou postavou parížskeho spoločenského života, pózovala ako modelka sochárovi Augustovi Clésingerovi pre jeho dielo z roku 1847 Femme piquée par un serpent (Žena uštipnutá hadom):

Sabatierová a Baudelaire
Apollonie Sabatierová a zrejme aj dielo zaujali básnika Charlesa Baudelaira. Dňa 9. decembra 1852 jej anonymne poslal v liste báseň À celle qui est trop gaie, v ktorej sa chcel „ako had“ vsať do jej tela. V českom preklade Svatopluka Kadleca má báseň názov Té, která je příliš veselá. Úryvok:

Tak bych se chtěl já jedenkrát, 
za noci, když zní chvíle slastí, 
k pokladům tvého ženství vkrásti, 
bez hluku, podle jako had

abych ti ztrestal jaré tělo, 
šetřený prs ti rozdrásal 
a v žasnoucí klín se ti vssál, 
až by ti maso zkrvavělo, 

a pak - ó slasti temných chvil! - 
tě těmi rty, mně neznámými, 
však hezčími a lesklejšími,
svým jedem, sestro, napojil!

Baudelaire: Báseň som zložil v snovej chvíli
Charles Baudelaire v liste Sabatierovej napísal: „Ten, kdo složil tyto verše v jedné ze svých snových chvil, do nichž ho často vrhá obraz té, jež je jejich předlohou, se do ní hluboce zamiloval, aniž jí to kdy řekl, a navždy k ní bude chovat ty nejněžnější sympatie.“ Básne jej posielal od r. 1852 do r. 1854, vždy anonymne.

Súdne pojednávanie kvôli zbierke Kvety zla
Koncom júna 1857 vyšla jeho jediná básnická zbierka Les Fleurs du mal (Kvety zla). Pôvodne v úvode napísal, že „chcel vydestilovať krásu zo zla“, napokon to však nepublikoval. Hoci mal už 35 rokov, ako básnik bol verejnosti v podstate neznámy. Vydavateľ však hneď poslal nejaké výtlačky novinárom, čím, zdá sa, urobil zbierke medvediu službu. Len o pár dní vypracovali na ministerstve vnútra tajnú správu, podľa ktorej zbierka pohŕda morálkou. Dňa 7. júla 1857 požiadal minister vnútra generálneho prokurátora o začatie trestného stíhania. Generálny prokurátor zároveň nariadil zhabanie celého nákladu zbierky. Charles Baudelaire si vtedy spomenul na Apollonie Sabatierovú, ktorá mala dobré spoločenské kontakty – aj v justícii. Napísal jej list, tento raz už nie anonymný, v ktorom sa priznal k niekdajším svojim básňam, ktoré jej zasielal, a požiadal ju o pomoc. List jej poslal 18. augusta, dva dni pred pojednávaním. Sabatierovej list polichotil, snažila sa mu pomôcť, ale básnik súd prehral – musel zaplatiť aj s vydavateľom pokutu a niekoľko básní muselo byť zo zbierky odstránených. Medzi básňami, ktoré museli odstrániť, bola aj skladba Tej, ktorá je stále veselá – ktorú ako prvú poslal Sabatierovej.

Baudelaire a Sabatierová strávili spolu noc, potom jej napísal, že už nie je božstvo
Apollonie Sabatierovú to však s Charlesom Baudelairom zblížilo a urobila nečakaný krok – strávila s ním noc. V jednom zo svojich následných listov Baudelairovi napísala: „Připadá mi, jako bych Ti patřila od prvního okamžiku, kdy jsem Tě zahlédla. Učiň s tím, co chceš, ale jsem Tvá tělem, duší i srdcem.“ On jej 31. augusta poslal šokujúci list na rozlúčku: „Před několika dny jsi ještě byla božstvem, a to je přece tak příjemné, krásné a nedotknutelné. A nyní jsi ženou.“ Tým vzťah ukončil. Sabatierová následne do výtlačku jeho zbierky, ktorý jej pred súdom poslal, vložila portrét jeho predchádzajúcej partnerky Jeanne Duvalovej, na ktorý napísala „Jeho ideál“.

Duvalová – Baudelairov „ideál“ a „kvet zla“
Jeanne Duvalová bola mulatka z Haiti, ktorú Charles Baudelaire (nar. 1821) spoznal krátko po svojej 20-tke ako divadelnú tanečníčku. Bola to jeho hlavná životná partnerka, hoci ich vzťah nebol bez prerušení. Aj v čase, keď sa už rozišli, ju finančne podporoval. Stala sa aj hlavnou múzou jeho zbierky Kvety zla. Baudelaire sa rád opájal ženskými vôňami, tvarmi, pohybmi, zvukmi, či leskom pokožky. Jedna z jeho básní spájaných s Duvalovou sa volá Les Bijoux - v českom preklade od Svatopluka Kadleca Klenoty. Tiež patrila k tým, ktoré súd zakázal. Úryvok:
 
Má drahá, chtějíc mi v mých chutích vyhovět, 
jen v zvučných klenotech si lehla, nahá, líně, 
a tato skvělá zbroj jí dala pyšný vzhled, 
jejž za svých šťastných dnů má maurská otrokyně. 

Když se ten kamenný a zlatý třpytný svět 
svůj cinkot posměšný jme vrhat v tanci zticha, 
jsem nad tím zvučením u vytržení hned, 
a já mám k smrti rád, v čem zvuk se v světlo míchá. 

I dávala se tak mnou ležíc milovat 
a shůry divanu se usmívala stále 
k mé lásce hluboké, jak jest jen moře snad, 
jež se k ní vzpínala tak jako ke své skále. 

Své oči hroužíc v mé jak tygr krocený, 
střídala polohy s mdlou tváří každou chvíli, 
a cudnost s chlípností ty její proměny 
vždy novým půvabem a kouzlem obdařily. 

Duvalová: Pôvodná živočíšnosť aj ľahostajnosť k Baudelairovým citom
V Jeanne Duvalovej bola pre Charlesa Baudelaira podmaňujúca pôvodná živočíšnosť a krása, ale aj, ako to pociťoval, ľahostajnosť k jeho citom. Ďalšou súdom zakázanou skladbou bola báseň Lethe (v mytológii rieka zabudnutia), tiež spájaná s Duvalovou (preložil Svatopluk Kadlec)

Pojď na mé srdce, hluchá duše moje,
můj drahý tygře, stvůro studící,
chci dlouho v houšť tvé hřívy bující
již vhroužit prsty plné nepokoje

a hlavu, bolící mě přespříliš,
ti v suknicích tvých vůní schovat
a jako zvadlý květ v nich vydechovat
natuchlý pach své lásky mrtvé již.

Chci spát, chci spát, spíš spáti nežli žíti,
a v klamném spánku jak smrt pochybném
bez výčitek své polibky mdlým rtem
po krásném těle z mědi rozprostřít ti.

Pro pohlcení sytých vzlyků mých
nad propast tvého lůžka nic mi není,
jeť na tvých ústech mocné zapomnění,
a Lethe proudí ve tvých polibcích.

Svou sudbu, svou to rozkoš od nynějška,
chci mlčky jako vyvolenec nést.
Mučedník, jenž vzal, nevinen, svůj trest
a nítí vznětem další muka těžká,

já budu ssát, chtě záští utopit,
nepenthes dobrý s dobrým bolehlavem
z ostrého hrotu na tvém ňadru tmavém,
pod kterým nebyl nikdy vězněm cit.

Zdroje:
Ch. Baudelaire: Květy zla, 1935 (preklad Svatopluk Kadlec)
Ch. Baudelaire: Hořké propasti, 1966, ed. Jan Tomeš
H. Troyat: Baudelaire, 1997 (preklad do češtiny Petr Himmel)

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

AUTORSKÁ STRANA PETRA SCHUTZA

Striptíz Vazovova, Dankova zádušná a systém Orbán (týždeň podľa Schutza)

Ak niekto patrí na Ústavný súd, tak Procházka.


Už ste čítali?