Niekoľkomesačný vzťah Ľudovíta Štúra k Češke Marii Pospíšilovej

Autor: Roman Kebísek | 14.1.2018 o 12:41 | (upravené 18.3.2018 o 9:25) Karma článku: 4,38 | Prečítané:  232x

Vzťah Ľudovíta Štúra (nar. 1815) k Marii Pospíšilovej (nar. 1821) z českej vlasteneckej rodiny trval podľa zachovanej korešpondencie od septembra 1840 do februára 1841.

 

Kto bola Marie Pospíšilová

Marie Pospíšilová bola dcéra tlačiara a vydavateľa Jana Pospíšila z Hradca Králové. Jeho syn Jaroslav, starší brat Marie, priateľ Ľudovíta Štúra, pôsobil ako redaktor v Prahe, kde mal Jan Pospíšil pobočku.

 

Jozef M. Hurban o Marii Pospíšilovej

Študent bratislavského lýcea Jozef M. Hurban, najbližší celoživotný spolupracovník a priateľ Ľ. Štúra, bol v roku 1839 v Čechách, kde navštívil v Hradci Králové aj rodinu Pospíšilovcov. V roku 1841 o svojom pobyte vydal knihu Cesta Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách, 1839. Úryvok o 18-ročnej Marii Pospíšilovej:

Slečinka Marie při kytaře zpívala české krakoviačky a písně vlastenské. Jak „líbezně plynou ty zpěvy z ust Slavenky medohlasé“; toto sem měl na mysli, ale říci sem se ostýchal. Nebo znám povahu ráznou Slavenky; nerádať ona slyší, co se jiným tak líbí a na čem jiné tolik zakládají – pochlebování. Zpěv se proměnil v řečnění, toto ve veliká vlastenská rozjímání.

 

16-ročná Marie Pospíšilová a český básnik Boleslav Jablonský

Marie Pospíšilová však už ako 16-ročná zaujala českého básnika Boleslava Jablonského (bol to jeho pseudonym - vlastným menom sa volal Karel Tupý - nar. 1813). Jeho osobný vývoj bol inak pozoruhodný - ako 21-ročný vstúpil do kláštora premonštrátov na Strahove v Prahe, ale ešte ako novic z neho utiekol. Nebol totiž so svojím nástupom na duchovnú dráhu úplne stotožnený - jeho záujmom bola literatúra. Zamestnal sa v redakcii časopisu Květy. Vtedy ho očarila aj 16-ročná Marie Pospíšilová (jej starší brat Jaroslav bol jeho kolega). S postupom času si však básnik uvedomoval, že by nebol schopný spoločnú budúcnosť s Marií materiálne zabezpečiť. Po duševnom boji sa vrátil r. 1837 ako 24-ročný do kláštora. Svoje vnútorné prežívanie lásky prenášal do básní, ktoré vyšli v zbierke pod pseudonymom Boleslav Jablonský v roku 1841 (medzi nimi napr. báseň Ona dřímá). Onedlho ho vysvätili za kňaza. Báseň Boleslava Jablonského Ona dřímá:

 

Jak jsou krásné spící tváře

Polozkvetlé nevinnosti,

Když je zlatá slunce záře

Svou odívá velebností!

Jak se tu ty ňádra něžné

V rytmu srdce pohybují!

Labutě dvě jsou to sněžné,

Po hravých kdy vlnách plují.

Jako když dvě růže hrají,

Rtové jí se usmívají;

Jako čilé vánky vějí,

Poletují vlasy její –

Anjeli! jak ty zde v háji,

Takto dřímá Cherub v ráji!

Aj! což jí to spánek ruší?

Jak to hnutí srdce jímá!

Nebesa! ach, snad již duši

Anjel smrti v rukou třímá...

Ztiš se, srdce – ona dřímá!

 

Ľudovít Štúr: Marie mi vzala pokoj

V septembri 1840 vstúpil do života 19-ročnej Marie 25-ročný Ľudovít Štúr, ktorý sa práve v tom čase vracal zo štúdií v Nemecku cez Čechy na Slovensko. Cestou zašiel aj do Hradca Králové na návštevu vzdelaneckej rodiny Pospíšilovcov - Jaroslav Pospíšil bol jeho priateľom. Práve tam stretol aj Marii. 16. septembra 1840, keď od nich odchádzal, nešťastne spadol na schodoch a zlomil si pravú ruku. Zostal preto neočakávane ešte niekoľko dní u svojich hostiteľov - ošetrovala ho práve Marie. Štúr po návrate z Čiech do Bratislavy 6. novembra 1840 Jaroslavovi Pospíšilovi do Prahy napísal, ako mu Marie vzala pokoj a prirovnal sa aj k básnikovi Boleslavovi Jablonskému („onen ubohý na Strahově“):

Rána na pravici se již snad brzo zhojí, ale ona do srdce, již mi zadala, hojíc onu, milostná opatrovnice má, jest hluboká, nevyhojitelná. Kdož by mi byl předpovídal, že v Hradci padnu do bolů lásky jimž sem pečlivě vyhýbal, abych tím neodvisleji, tím samostatněji pracovati a pro jednu oulohu pojité všecky síly vynaložiti mohl? (...) Vaše vlastenecká, dobrosrdečná, milostná skromná panna sestra strašně na mne působila, ona mi unesla dosavadní pokoj srdce (...). Teď sme již dva raněni jedním šípem. Onen ubohý na Strahově snad boly lásky o samotě zajde, já pod Tatrami ve víru prací a bojů smutím.

 

Ľudovít Štúr pripojil báseň venovanú Marii

Ľudovít Štúr zároveň k listu pripojil svoje básne. Jedna z nich - Vzpomenutí - venovaná Marii - vyšla v Květoch 19. novembra 1840, a to pod novým Štúrovým pseudonymom Boleslav Záhorský, ktorý si dal podľa známeho ospevovateľa Marie - Boleslava Jablonského – hoci toho bolo teraz možno chápať aj ako Štúrovho soka v láske. V básni Ľ. Štúr píše, ako mu Marie do duše priniesla leto a je vraj len na nej, či ho čaká jeseň (záver):

 

Marie! Tatry se již sněhem lesknou

a po dolinách sever rejdy tropí;

brzo přivezeť on již zimu tesknou,

před níž příroda smutné oči sklopí;

ale v mém srdci, vzdor celé přírodě,

plápol se vzmáhá, jejžto si znítila,

onť léto nese; však to v tvé svobodě,

by traplivá v něm jeseň se zrodila.

 

Ďalšie Štúrove básne

6. januára 1841 poslal Ľ. Štúr J. Pospíšilovi v liste ďalšie básne. Medzi nimi bola aj báseň Toužba venovaná opäť Marii. Vyšla v Květoch až v apríli 1841, a to opäť pod Štúrovým pseudonymom Boleslav Záhorský. Úryvok zo Štúrovej básne (Orlice je rieka, ktorá sa v Hradci Králové vlieva do Labe):

 

Snes se nade mne, bodrá laštovice,

ty rychlokřídlá prostor poselkyně,

Zanes mé city tam k břehům Orlice,

kde milená se baví vlastenkyně!

 

Ľ. Štúr zmenil vzťah k Marii - dal zverejniť báseň, ktorú jej venoval na rozlúčku

Ľudovít Štúr po niekoľkých mesiacoch, 28. februára 1841, Jaroslavovi Pospíšilovi napísal, že ho očakáva “boj s Maďarmi”, čo má vplyv aj na jeho vzťah k Marii:

Mezi námi a Maďary hrozný boj nastává; oni nám jej vypověděli výslovně na život a na smrt. Fanatism maďarský každým dnem roste, kterýž jednou nalezne své nástroje. Všecko posud byly jen přípravy. Ja sem jim trn v očích. V časopisech a ve svých novinách vystavili mne teď na pranýř s některými jinými. Břetislava (Bratislava) nahání jim velikého strachu, jak to ze všech jejích časopisů vidět. Z málo těchto slov, která by ještě mnohými datami rozmnožiti mohl, Vy seznáte, že já na vlnách. Ony mne hned vyhazují v výšku, hned pustí do hlubiny; kdo ví, co se státi může? Přečtěte mou báseň, jíž do Květů zasílám, a dejte Marii upřimnou radu. Vy mně porozumíte! - Báseň dejte skoro tisknouti. Pochází to z vřelého srdce: já chci, aby Vaše milá, hodná Maria šťastnou byla!! Opatrujž Jí Bůh a všech Vás, předrazí!!! Já vykonám oulohu mou: Vy žíte blaženě! Nevšímejte si srdce jinocha - jemu to rokoval osud!

 

Ľ. Štúr J. Pospíšilovi: Vysvetlite Marii zmysel básne

Ľudovít Štúr pripája báseň Rozžehnání (Rozlúčka). V Květoch vyšla opäť pod pseudonymom Boleslav Záhorský 28. októbra 1841, čiže Štúr vzťah k Marii len niekoľko mesiacov predtým prostredníctvom časopisu zverejnil a verejne ho v časopise aj ukončil. V liste Jaroslavovi dodáva, že už viac nechce Marii písať:

Budete-li psát do Hradce, vzkažte velectěné rodině Vaší mé úcty a pozdravení. Vzkažte je rovně Marii! Představte jí smysl básně mé s upřímnou bratskou radou zapomenouti na syna Tater. Já jí nechci více psáti: zastupte Vy, drahý Jaroslave, místo mé.

 

Štúrova báseň Rozžehnání

Ľ. Štúr v básni Rozžehnání adresátke hovorí, aby na neho zabudla, on vraj musí zanechať všetky slasti sveta, ale nikdy nezanechá svoju vlasť. Prvá a posledná strofa:

 

Zapomeň, Drahá, zapomeň jinocha,

nade nímž mraky se bouřlivé shání;

zapomeň, Drahá, zapomeň na hocha,

jenž Ti posílá bolné rozžehnání:

On na vše světa zapomene slasti,

jenom nikdy, jen nikdy o své vlasti!

(...)

Tatra se halí, jinoch zasmucuje.

Co by Ti bylo z jinocha smutného?

Z jinocha, jemuž všecko prorokuje

bouři po celý čas žití zemského;

on v jejím víru na vše zapomene,

jen někdy kradmo na drahé vzpomene.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

290 novinárov: Nedovolíme, aby sa zabudlo na Jána a Martinu

Vyhlásenie novinárov po polroku od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej

AUTORSKÁ STRANA PETRA SCHUTZA

Zrútená inštitúcia, propaganda Súmračná a miliardári na mizine (týždeň Petra Schutza)

Kto by chcel byť v Zuckerbergovej koži?

PÍŠE JAKUB GODA

Predčasné voľby sú jediná zmysluplná a zrozumiteľná požiadavka

V čom sa mýli Mikuláš Sliacky.


Už ste čítali?