Poézia Baudelaira: Extáza zmyslov pri zvodoch, chlade a skaze žien

Autor: Roman Kebísek | 27.4.2013 o 21:35 | (upravené 30.12.2013 o 15:29) Karma článku: 7,25 | Prečítané:  1325x

Francúzsky básnik Charles Baudelaire (1821-67) sa opájal zvodnými ženami, ktoré boli k nemu citovo chladné. Vyvolávalo to v ňom ´extázu zmyslov a ducha´.

Ch. Baudelaire   Zdroj: wikipedia.org

Jeanne Duvalová - ´kvet zla´
Básnická zbierka Kvety zla z roku 1857 od Charlesa Baudelaira by nebola taká, aká je - bez Jeanne Duvalovej - mulatky z Haiti, ktorú básnik spoznal krátko po svojej 20-tke ako divadelnú tanečníčku. Bola to v jeho živote hlavná partnerka. Aj v čase, keď sa už ako milenci rozišli, ju finančne podporoval. V Jeanne bola pre Baudelaira podmaňujúca pôvodná zmyslová živočíšnosť a krása, ale aj, ako to pociťoval, ľahostajnosť k jeho citom - obe skutočnosti boli preňho katalyzátorom tvorby. Stala sa hlavnou múzou jeho zbierky. Mimoriadne intenzívne vnímal jej vône, lesk pokožky, chôdzu a pod., čo vniesol novým spôsobom do poézie. Jeanne Duvalová na Baudelairovej kresbe perom:

Jeanne Duvalová na Baudelairovej kresbe perom z knihy Hořké propasti

.

Súd zakázal báseň Baudelaira o zvodoch, rozklade a rozpade ženy
Zbierka Kvety zla vyšla v júni roku 1857. V júli ju úrady zabavili a v auguste súd rozhodol, že šesť básní uráža verejnú mravnosť - a zakázal ich. Medzi šesticou bola aj skladba - podľa literárnej vedy zrejme inšpirovaná Jeanne Duvalovou - Les métamorphoses du Vampire (český preklad Svatopluka Kadleca pod názvom Proměny Upírovi):

Ta žena, jako had na roštu zmítajíc se
a ňadra v korsetu si dráždíc o kostice,
chrlila ze svých úst dvou jahodových rtů
proud těchto horkých slov se čpěním mošusu:
- „Ó, já mám vlhké rty a znám se v dovednosti,
jak všeho svědomí se člověk v lůžku sprostí.
Vysuším každý pláč na prsech vítězných
a starcům vyloudím na tváři dětský smích.
Ten, kdo v mé nahotě mě zhlédne bez závoje,
má ve mně nebesa, lunu a slunce svoje.
Já tolik z rozkoše, můj drahý znalče, znám,
že v tom, když v náručí již muže objímám,
či dávám zubům v plen svá ňadra v slastné chvíli,
cudná a nestoudná, slabá a plna síly,
jsou s to v té posteli, vší vášní zemdlelé,
se pro mne zatratit i sami andělé!"

A když mi vyssála již morek ze všech kostí
a já se stočil k ní, pln děsné ochablosti,
chtě vděčně zlíbat ji po jejích něžnostech,
neviděl jsem tu nic než hnisem slizský měch!
Jat hrůzou, zavřel jsem hned oči v rozechvění,
a když jsem po chvíli je pootevřel zření,
ležely na místě té loutky, z níž šel strach,
jež měla na pohled spoušť krve v zásobách,
jen zbytky kostlivce, jež v zmatku kmitajíce
skřípaly jako štít či jako korouhvice,
houpané sem a tam zlým vichrem na tyči,
když v zimě za noci v tmách náhle zafičí.

.
Sabatierová - ďalšia Baudelairova múza
Ženou túžby bola pre Charlesa Baudelaira aj zabezpečená kurtizána a múza literárnych salónov Apollonie Sabatierová (nar. 1822), ktorá tiež pózovala ako modelka sochárovi Augustovi Clésingerovi pre jeho dielo z roku 1847 Femme piquée par un serpent (Žena uštipnutá hadom):

A. Clésinger: Femme piquée par un serpent   Zdroj: wikipedia.org

.

Baudelaire Sabatierovej: Chcem sa vkradnúť k tvojim pokladom
Začiatkom 50-tych rokov 19. storočia posielal Baudelaire Sabatierovej anonymne básne, neskôr však svoje autorstvo odhalil. Skladby zároveň zaradil do zbierky Kvety zla. Jedna z nich bola medzi šiestimi, ktoré podľa súdu urážali verejnú mravnosť. Úryvok z básne (český preklad Svatopluk Kadlec):


Tak bych se chtěl já jedenkrát,
za noci, když zní chvíle slastí,
k pokladům tvého ženství vkrásti,
bez hluku, podle jako had,

abych ti ztrestal jaré tělo,
šetřený prs ti rozdrásal
a v žasnoucí klín se ti vssál,
až by ti maso zkrvavělo,

a pak - ó slasti temných chvil! -
tě těmi rty, mně neznámými,
však hezčími a lesklejšími,
svým jedem, sestro, napojil!

.

Sabatierová Baudelairovi podľahla, následne jej napísal, že už nie je bohyňa
Český prekladateľ Vladimír Mikeš vo svojej eseji o Baudelairovi o Sabatierovej napísal:

Baudelaire jí od roku 1852 poslal několik nepodepsaných dopisů a věnoval řadu krásných básní (...) v nichž ženu idealizuje, nazývá ji strážným andělem, bohyní, záštitou krásy. Nakonec odhalí své inkognito (...) a Sabatierová se stane jeho milenkou: ale Baudelaire jí hned den nato píše zklamaný dopis: ´ ... ještě před několika dny jsi byla božstvo, což je tak pohodlné, tak krásné, tak nedotknutelné. A teď jsi žena´. A dává se na útěk.

Ch. Baudelaire   Zdroj: wikipedia.org

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KULTÚRA

Pixar nikdy nedobehneme, ale máme iné prednosti, hovorí autorka Lichožrútov

Drž sa ľudí, ale drž sa od nich ďalej! Pravidlo jeden pre ponožkožrúta.

ŠPORT

Predviedol sólo od polovice ihriska. Weiss strelil v Katare krásny gól

Slovenský reprezentant strelil svoj desiaty gól v prebiehajúcej sezóne a patrí k najlepším kanonierom súťaže.

KOMENTÁRE

Ktorý Boh mohol toto dopustiť? (Píše Michal Havran)

Súčasná politická teológia opustila aristokratické predstavy o politickom mesiášovi.


Už ste čítali?